franzkafka.webgarden.cz

Myslíte, že Franz Kafka žil pouze v Praze, zajímala ho jen práce a psaní? Zkuste jít se mnou proti času a uvidíte, že ho bavilo cestování, aeroplány, vegetariánství a zdravý životní styl.

Zlatá ulička a Kafka?

 

Praha

Zlatá ulička 22

Nyní: obchod, dříve: obytný dům

1917 - 1918


Taky už vám někdo vyprávěl historku o tom, jak Kafka musel živořit v malém domečku na Pražském hradě s výhledem na Jelení příkop? Jak chudák neměl na nájem a bydlel ve

skromném příbytku, ve Zlaté uličce?


Bohužel musím trošku narušit tuhle pohádku. Prapůvodně si malý pokojík pronajala Kafkova sestra Ottla, která byla nejen milá, ale taky soucitná a tak, když viděla, že bratr Franz nemá klid na psaní, občas mu půjčila klíče od tajné komůrky, aby mohl nerušeně psát.


Jednou v létě jsem šel s Ottlou hledat byt, na možnost skutečného klidu jsem už nevěřil, přece však jsem šel hledat. Prohlédli jsme si něco na Malé Straně...Nic, nenašli jsme nic, co by se hodilo. Z legrace jsme se zeptali v té malé uličce. Ano, jeden domek bude v listopadu k pronajmutí. Ottla, která rovněž, ale na svůj způsob, hledá klid, se zamilovala do myšlenky, že si dům pronajme. Já, se svojí vrozenou slabostí, jsem ji zrazoval. Že bych tam mohl být i já, na to jsem ani nepomyslel. Tak malý, tak špinavý, tak neobyvatelný, se všemi možnými nedostatky. Ona však na tom trvala, když byl domek velkou rodinou, která v něm bydlela, vyklizen, dala ho vymalovat, koupila pár kousků rákosového nábytku...chovala to a chová před ostatní rodinou jako tajemství.“ (FK, dopisy Felici, str. 864)


Komické na celé historce je to, že Kafka v tomhle domku zřejmě nikdy nepřespával, trávil tam celé dny, ale na noc se vždy vracel do pohodlné domácí postele.


Dnes mi (bydlení v domečku, pozn. autorky) naprosto a dokonale vyhovuje. Ve všem: krásná cesta nahoru, to ticho tam, od jednoho souseda mě odděluje jen velmi tenká stěna, ale ten soused je dost tichý, nosím si nahoru večeři a zůstávám tam většinou do půlnoci, potom výhoda cesty domů, musím se rozhodnout, že přestanu.... A život tam: je něco zvláštního mít svůj dům, zavřít za světem ne dveře pokoje, ne bytu, ale hned dveře domu, ze dveří bytu vyjít skoro rovnou do sněhu tiché ulice.“ (FK, dopisy Felici, str. 866)


Můžeme si tedy jen zbožně přát, ať se už ve Zlaté uličce nevyprávějí turistům ty zvláštní líbivé pohádky o chudém Franzovi.