franzkafka.webgarden.cz

Myslíte, že Franz Kafka žil pouze v Praze, zajímala ho jen práce a psaní? Zkuste jít se mnou proti času a uvidíte, že ho bavilo cestování, aeroplány, vegetariánství a zdravý životní styl.

Poslední přítelkyně

Skočím rovnýma nohama do děje, který je možná všeobecně známý, ale možná o něm víme pořád ještě příliš málo. V létě 1923 byl Franz na dovolené v přímořském městečku Müritz, na severu Německu. Shodou dobrých okolností byla na stejném místě dívka, mladá žena, kterou cesty zavedly právě tam. Jmenovala se Dora Diamant nebo také Dora Dymant, variant jejího jména je opravdu hodně. Pracovala jako dobrovolnice v letní kolonii pro židovské děti, které přišly z východní Evropy. Někde tam mezi letním obědem a vycházkou na pláž se oba setkali. Vlastně úplně nejlépe tu situaci popisuje Dora ve svém deníku. Nahlédl do kuchyně oknem a viděl mě, jak oškrabuji šupiny z ryb a řekl "Takové jemné ruce a dělají tak špinavou práci".

Od té chvíle se od sebe nehnuli. Tihle dva se potkali přesně v ten pravý čas. Dora, troufalá a odvážná mladá žena, z dalekého Polska. Pocházela z rodiny, kde příliš pochopení pro její cesty za divadlem neměli. Dvakrát utekla z domova a pak už jí otec nechal běžet, ať se sama stará. Pro Kafku představovala zvláštní vílu, z prapůvodních židovských rodin. Dívku, která vyrostla na starodávných pohádkách.

Naopak pro ní on znamenal opravdového, chytrého a vtipného muže, který zná svět. Jen ta protivná nemoc ho zachvacovala čím dál víc. Zkrátka snažili se dohnat čas, který před tím neměli.

Současný Müritz, dějiště tohoto zdánlivě bezvýznamného setkání, je k nepoznání od mnoha jiných měst, která dřív žila z turistického ruchu. Z těch pruhovaných lehátek a proutěných košů na malinko špinavé pláži. Dnes už si můžeme jen představovat, jak tam asi bylo příjemně.

Každopádně ještě lze najít části budovy, kde býval židovský domov, kde Dora tak pečlivě čistila ryby. Bohužel je otázkou času, kdy se do téhle křehké stavby ze dřeva, zahryznou bagry a udělají místo prosperujícímu obchodnímu centru. Ani zázrakem není možné ovlivnit tohle rozhodnutí, dřevěná bouda není státem chráněná památka, takže není důvod ji zachovat. Smutné, ale ještě pár týdnů zbývá a pak už ji budeme znát jedině z fotek