franzkafka.webgarden.cz

Myslíte, že Franz Kafka žil pouze v Praze, zajímala ho jen práce a psaní? Zkuste jít se mnou proti času a uvidíte, že ho bavilo cestování, aeroplány, vegetariánství a zdravý životní styl.

Pařížská cesta

Paříž se dlouho zdála naprosto nedobytná. Problém byl v tom, že ani já ani kolega Jan nevládneme francouzštinou a tak je pátrání o dost složitější. Zároveň je Paříž jedno z nejdražších měst, kde i pár dnů stojí opravdu hodně peněz.

Zvláštním řízením osudem se nám však podařilo sehnat v Čechách mecenáše, který byl tak dobrý, že se nás zeptal: "které místo vám chybí ze všech nejvíc?" A my jsme vyhrkli "Paříž".

Teď už zbývalo "jen" najít místního pátrače, který nám pomůže s tlumočením a hledáním v archivech. Nakonec se objevil Mario, český student. Pobývá už druhý semestr v Paříži a studuje žurnalistiku.  Bylo to vůbec poprvé, kdy jsme si mohli dovolit ten luxus, že jsme mu mohli za jeho  úžasnou pomoc zaplatit. Zvláštní pocit, ale nakonec jsme byli víc než vděční.

Vybrali jsme ty nejdůležitější místa, která souvisí s Kafkovým pobytem v Paříži. Celkem je jich okolo 15. Všechny jsme stihnout nemohli a vlastně ani nechtěli. Lepší je vidět jen tři, čtyři. Víc míst by znamenalo zahltit se informacemi a už téměř nevnímat.

Tentokrát jsme hledali:

- hotel, kde Kafka s Brodem bydleli v roce 1911, přímo na hlavní třídě rue Rivoli

- nevěstinec, kam oba pánové zavítali. V útrobách Montmartru.

- nádraží, Gare d´Lyon a Gare d´Nord. Místo jejich příjezdu a odjezdu

a pak ještě spousta dalších drobných míst, které Kafka zmiňuje ve svých Denících z cest.

Odeslali jsme seznam míst Máriovi a pátrání mohlo začít. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bude tolik míst v nezměněné podobě, ale i zázraky se dějí. Mário mi poslal první fotografii hotelu a já, ve čtyři ráno, málem omdlela. Nejen, že hotel stojí, ale má i původní fasádu. Jediný zádrhel je, že je těsně před rekonstrukcí.

Vyrazili jsme tedy na boj se slavnou francouzskou byrokracií. Budova bývalého hotelu je totiž součástí velkého komplexu firmy Samaritaine, který se má nyní radikálně přestavovat. O tom, že přestavba není úplně košer a památkaři z ní nemají pražádnou radost snad ani není třeba mluvit.

Když jsme se objevili ve dveřích vrátnice, na první pohled bylo jasné, že tady nám asi příliš nepomůžou. Tři chlápkové se zarputilým výrazem a jedinou nekonečnou větu "ne, nemůžete fotit, neznáme šéfa, nemůžeme nikomu zavolat". Zkrátka ochota sama.

Naštěstí si Mário všiml, že na budově je název firmy, která má na starosti architektonickou přestavbu. Zkusili jsme zavolat a konečně někdo zareagoval na jméno Kafka. Architekt se dokonce nabídl, že se pokusí sehnat klíče od budovy a provede nás. Sice to nepůjde hned, ale až za dva netrpělivé dny, ale půjde. Aspoň nějaká naděje.

Konečně byl den, kdy jsme se měli sejít. Dorazil ještě s pány ze stavebního dozoru, asi pro případ, že tam budeme chtít něco zdemolovat:) Vstoupili jsme z rušné ulice Rivoli do ztichlého domu a už jsme byli velmi blízko pátému patru, odkud se Kafka rozhlížel a zapsal si do deníku, že výhled je opravdu nádherný. Po několika trablech na téma, kdo z těch pánů má ty správné klíče  jsme stanuli na malém balkonku nad městem. Skoro jako kapitánský můstek. Taková úleva, že se to podařilo, sotva jsem se mohla nadechnout. Aspoň, že Jan mohl fotit jak o život tu nádheru pařížských střech.