franzkafka.webgarden.cz

Myslíte, že Franz Kafka žil pouze v Praze, zajímala ho jen práce a psaní? Zkuste jít se mnou proti času a uvidíte, že ho bavilo cestování, aeroplány, vegetariánství a zdravý životní styl.

Roztoky

Roztoky

Nádražní 22

Nyní: obytný dům, dříve: pošta, obytný dům

1900


Lidé z hlučného města objevili kouzlo krátkých výletů na přelomu 19. a 20. století. Stačilo jet chvíli vlakem a vystoupit skoro rovnou v přírodě. Letní byty, procházky v lesích, roubené stříšky opravených hájoven a okrašlovací spolky, které upravují lesní stezky. Místa přímo stvořená pro všechno žlutavé a zelenkavé, všechno, co můžeme vidět v secesních ornamentech, jasných dívčích profilech Alfonse Muchy, to všechno býval tenhle svět.


V srpnu 1900 nastoupil Kafka do vlaku a vyrazil s rodiči do Roztok. Pronajali si pokoj v domě na hlavní třídě – v Nádražní ulici. Jenže to není klasický studentský kamrlík za pár drobných. Dům totiž patřil rodině veleváženého poštmistra Kohna, starosty náboženské obce židovské, jak praví farní kronika Roztoky z roku 1905. V přízemí bývala pošta, nahoře byty k pronájmu. Mají okna jak na místní "bulvár", tak do dvora. Za domem je strmá zahrada, stoupá vzhůru, schválně se namáhá až nahoru na kopec, kde je vyhlídka. Franzovy cesty nejsou jen útěkem vzhůru. Je s ním ještě někdo.


Selma, sedmnáctiletá dcera pana poštmistra, zvídavá malá „sestra“, které může předčítat z knih. Najednou je to on, kdo se nad ní sklání, ukazuje a říká něco ve stylu "nechtěla by sis přečíst ještě tohle"? Dívka, jež tráví dny na dosah od rušné Prahy, kousek od prvních dívčích škol, a přece se do nich nikdy sama nepodívá. Zůstane jí jen svět výšivek a špitání na dvorku.


A tenhle nezvyklý host, který přijel z neznáma? Určitě jich nikdy nebylo tolik, když si ještě po letech Selma vzpomene: „Pod tím dubem jsme my děti, Franz a já, často sedávali a on mi předčítal Nietzscheho, a jestli jsem tomu rozuměla, dr. Brode, vždyť je mezitím 55 let, vzájemně jsme jeden druhého obdivovali, jací jsme tehdy byli, já jsem byla krásná a on byl velmi chytrý a oba jsme byli tak božsky mladí. Kafkovi bydleli celé léto u nás v 1. patře. A naše zahrada vybíhala do vysoké stráně. Nahoře stála lavička a o večerech jsme často chodili, Franz s hořící svíčkou v ruce, k té lavičce – bylo vidět tak daleko, celé údolí, stříbrný pás Vltavy, na druhém břehu... (Als Kafka mir entgegenkam... Erinnerungen an Franz Kafka, vyd. Hans-Gerd Koch, Wagenbach 2005, třetí, rozšířené vydání, str. 70.)