franzkafka.webgarden.cz

Myslíte, že Franz Kafka žil pouze v Praze, zajímala ho jen práce a psaní? Zkuste jít se mnou proti času a uvidíte, že ho bavilo cestování, aeroplány, vegetariánství a zdravý životní styl.

Benátky

Tak tedy Benátky, asi už jste o nich někdy slyšeli. O všech těch gondolách, maskách a skvostných zmrzlinových kornoutech. Vlastně jsem se právě těch zažitých klišé bála nejvíc. Těžko říct, jestli do takového města lze odjet s čistou hlavou.

Původní plán byl nejdříve navštívit Miláno, kde jsou mnohá kafkovská místa, ale pokušení mi nedalo, abych nezkusila to, co se podařilo ve Švýcarsku a to: oslovit hotel, kde Kafka bydlel s prosbou, zda by nás zdarma ubytovali a my jim na oplátku nafotíme hotel a to, co je v něm autentické z kafkovské doby. Odeslala jsem nacpanou obálku, plnou našich výstřižků o výstavách a projektu a už jen čekala, jestli neskončí v koši prvního hotelového portýra. Asi tak za týden jsem měla na telefonu nepřijatý hovor, tak volám zpátky a ozve se tady Hotel Sandwirth, chce s Vámi mluvit majitel. Zalapala jsem po dechu a ještě než jsem stihla promluvit už jsem slyšela vzdálený hlas staršího pána, jak mi děkuje, že se zajímáme o jeho hotelu a hlavně, že nás bude rád očekávat kdykoliv říjnu.

Co na to, říct než, že i nadšenci existují mezi elitou majitelů hotelů. Koupili jsme tedy ty nejlevnější letenky a zamířili do plovoucího města. Tohle byl ten nejkrásnější výhled z pokoje, jaký si jen lze v Benátkách představit. Stačilo by jen sedět na verandě a sledovat ten nekonečný "film" který se před námi odvíjel.

Jenže náš záměr nebylo jen obdivovat okolí, ale hlavně prozkoumat hotel a označit místo o kterém Kafka píše v dopise Felici: oknem se na mě dívá gondoliér. Potíž byla v tom, že pod pojmem hotel se vlastně skrývají tři nesourodé budovy, slepené v jednu. Kroužili jsme kolem hotelu a nic nedávalo smysl. Jak na něj mohl koukat gondoliér, když je promenáda před hotelem tak široká? Tak daleko by přeci nedohlédl. A co teprve malý kanál z boku, vedle hotelu. Okna zazděná a nyní je tam místo hotelu zahradní restaurace.

Naštěstí řešení přišlo spolu s majitelem hotelu. Úžasný postarší elegán nám převyprávěl historii hotelu, která patří jeho rodině již několik generací. Také on si pamatuje spoustu drobných, roztomilých detailů jak dřív fungoval hotel, např. že telefonovat se chodilo do zvláštní telefonní budky v podobě vestavěné skříně a že vrátný hotelu měl u vchodu rovnou malý byt, aby nemusel mrznout při večerní službě. Také nábřeží dřív bylo jen poloviční a tak mohl být gondoliér dostatečně blízko, aby Kafkovi nakukoval do okna.